Maličkosti, které potěší

Je třeba přiznat, že život na Praze 12 se za posledních několik let zlepšil. Po pravdě, moc nezáleželo na konkrétní politické reprezentaci, ale spíše na konkrétních lidech ve vedení města. Důležité totiž není, za který politický klub politik „kope“, ale spíše, jak a jestli vůbec přemýšlí o veřejném prostoru. Všímám si změn, které zlepšují kvalitu mého pobytu ve městě a snažím se je spojovat s konkrétními lidmi, kteří za nimi stojí. Každý všední den cestuji do práce buď městskou hromadnou dopravou nebo na sdíleném kole. A nedávno jsem například s povděkem kvitoval umístění stojanu se sdílenými koly kousek od mého bydliště. Několik let předtím jsem ocenil rozšíření tramvajového ostrůvku na Palackém náměstí. Zde je hned vedle tramvajové zastávky umístěné mlžítko, které nejen mně zpříjemňuje horké dny. Zmíněné příklady přitom nestojí miliony, přesto můj pohyb a pobyt ve městě takové zlepšováky náramně zpříjemnily. Rád se touto optikou dívám i na naší městkou část. Většina podobných „drobných“ investic mi dělá radost každý rok a jsem moc rád že pokračuje i přes změnu politického vedení. Jedná se například o oddechovou louku v Komořanech. Bývalý brod pro tanky se díky pravidelným zavážkám písku na „pláž“, jedné toaletě, kontejneru na odpadky a pravidelnému sekání proměnila v opravdu příjemné místo k odpočinku pro stovky návštěvníků. Tomuto přístupu není co vytknout, snad by bylo možné tu jen umožnit třídění odpadu. Oddechová louka v Komořanech je příkladem, jak se s málem podařilo využít něco, co mělo v minulosti fungovat pro zcela jiné účely. A nebyl přitom potřeba finančně náročný projekt, ani tuny betonu. Napadá mě ještě další příklad: sídlištní sušáky na prádlo. Většinou postupně zrezivěly a svůj původní smysl, když byly opravdu využívány pro sušení prádla ztratily, krásy už také moc nenadělají. Stávající vedení radnice přitom nenapadlo nic lepšího, než je prostě nadobro zlikvidovat. U jedněch k nim ale kdosi zasadil keřík vinné révy, díky které postupně vznikla zastíněná „pergola“ s letní nabídkou vinných hroznů. Tím se dostávám k jedlým plodům ve městě. Ty si často mimo město můžete utrhnou z volně rostoucích ovocných stromů a keřů, já sám bych po cestě do práce nebo při procházce s dětmi takovou možnost ocenil. Ostatně v roce 2023 jsme s kamarádem přišli s iniciativou „Sázíme jedle“ (nejde zde samozřejmě o výsadbu jehličnanů, ale keřů s jedlými plody) při níž jsme s pomocí drobného grantu od městské části vysadili několik rakytníků, rybízů a angreštů.  V následujícím roce jsme však grant už nezískali, při letošním sekání se s nimi navíc pracovníci údržby příliš nepárali. Městská část přitom raději vysazuje stromy a keře, které žádné letní laskominy nenabízejí. Možná by v tomto pomohl třeba městský zahradník! Dalším příkladem dobré drobné změny jsou knihobudky. Knihovny, co máme doma, mají většinou tu vlastnost, že časem začnou „přetékat“ knihami o nichž víme, že už je nikdy číst nebudeme. Odnesení do knihobudky je tak jednoduchý způsob, jak někomu jinému udělat radost a vyřešit přitom místo ve vlastní knihovničce. V tomto případě je naopak třeba poděkovat stávajícímu vedení, že po Praze 12 rozmístilo jedenáct nových a poměrně dobře vymyšlených knihobudek, navíc z recyklovaného materiálu. Podobně jako knihobudky měly fungovat i takzvané předávací police. Ty jen potřebují každodenní péči, protože sem občas někdo přinese věc, co už opravdu nikdo nepotřebuje, případně je navštíví někdo, kdo v jejich okolí jen vytvoří nepořádek. Sám jsem některé vytvořil a pokud jsem kolem nich chodil každý den do práce a z práce, až na drobné excesy fungovaly bez problémů. Když jsem se však odstěhoval, fungovat přestaly, a nakonec byly úřadem po právu zlikvidovány. Důležitá je pro mě, jako otce malých dětí také povrchová úprava chodníků. Děti totiž rády jezdí na koloběžkách a já si vždy uvědomím, jak všeobecně špatný je stav chodníků oproti vozovkám. Možná vám připadá, že oprava chodníku už není úplně drobná a levná změna ale vyrovnání a vyasfaltování vzniklých spár a prohlubní není zas tak nákladné. Ostatně, vozovky se tímto způsobem běžně opravují… Podobné drobnosti měl přitom řešit takzvaný participativní rozpočet, v němž občané navrhují a poté vybírají, co ve svém okolí zlepšit. Nicméně poté, co stávající vedení radnice spolu s úředníky většinu projektů vyřadilo ještě před hlasováním občanů, ztratil tenhle záslužný projekt svůj původní smysl. Je to škoda, protože člověk si takové drobné změny všimne a ocení ji spíš než nákladného projektu, který často ve výsledku slouží jen úzké skupině jedinců. Kolik z nás asi ocení zbourání budovy Prioru a jeho nahrazení byty. Předpokládám, že asi jen ti, co si budou moci dovolit v nich bydlet.