27. 4. 2021
Na čtvrtek 22. dubna bylo svoláno mimořádné sezení Zastupitelstva městské části ke stížnosti, kterou úřad obdržel k rekonstrukci Sofijského náměstí. Stížnost dodal Národní institut pro integraci osob s omezenou schopností pohybu a orientace – Bezbariérové prostředí (NIPI), jenž v ní poměrně zevrubně zpracoval problémy pro hendikepované, které se vyskytly na nově rekonstruovaném náměstí. Zastupitelstvo se odehrálo v bouřlivé náladě, zejména bod věnovaný rekonstrukci Sofijského náměstí, kdy se dnešní opozice, která za projektem rekonstrukce náměstí stojí, snažila dokázat, že všechny chyby vznikly až při realizaci projektu. Možná stojí za to připomenout, že pokud bychom stejnými kritérii, jako bylo hodnoceno náměstí rekonstruované, hodnotili to původní, které bezbariérově nebylo přístupné vůbec a v cestě všude překážely obří květináče zarostlé neupravovanými křovinami, dopadlo by výrazně hůř. Druhou věcí, kterou je třeba zmínit je přístup předchozí koalice (nejprve ANO + Změna pro Prahu 12, později ANO + ČSSD) k architektuře ve veřejném prostoru. Ani na jeden ze tří architektonicky významnějších počinů, tedy projektu nové budovy radnice, rekonstrukce Sofijského náměstí a rekonstrukce Komořanského náměstí nebyla vypsána architektonická soutěž a soutěžilo se takzvaně na cenu. Jakoby změny, které tyto projekty přinesou do veřejného prostoru na další desítky let bývalým radním nestály za řeč a bylo jedno, jak vlastně budou vypadat. Zakázku na rekonstrukci obou zmíněných náměstí tak vysoutěžil ateliér Architektura Davida Krause, z něhož se tím stal téměř dvorní architekt veřejných prostranství Prahy 12 aniž by před tím měl s projektováním náměstí zkušenosti.
Plusy a mínusy
To, co se na Sofijském náměstí povedlo, je vytvoření prostoru, kde se lidé mohou potkávat. Původní průchod mezi květináči k setkávání nelákal, dnes vidíme náměstí plné lidí, zejména těch mladších, kteří ho využívají pro jízdu na koloběžkách, k níž svádějí rampy, jež se staly asi nejvýraznějším problémem pro lidi se sníženou možností pohybu. V létě se pak osvědčil vodní prvek, u něhož se někdy ne úplně dobrovolně zastavují maminky s dětmi, které mezi střídavě tryskajícími fontánami s nadšením pobíhají. Kritizované sloupy z dlaždic pak – opět zejména pro mladé – vytvořily určité centrum náměstí, kde se scházejí a posedávají, oblíbené jsou i pobytové schody pod Priorem nebo kruhové lavičky.
To, co se nepovedlo, je jen částečná bezbariérovost a průchodnost náměstí pro slabozraké. Mnoho prvků již bylo napraveno, včetně vodící linie, která naváděla přímo na lavičku na nižší úrovni náměstí, případně nadbytečné vodící linie podél zídky lemující horní parkoviště. Na odstranění dalších problematických prvků se pracuje, některé se budou naopak doplňovat, například madla podél schodišť, jejichž zdolání může některým dělat potíže. Měla by vzniknout také nová trasa propojující parkoviště u Billy s náměstím, která by měla vést pod schodištěm k restauraci Vratislav a fungovat jako obchozí trasa ke zmíněným dvěma rampám. Ty vznikly poněkud nešťastně v průběhu realizace projektu, když se zjistilo, že inženýrské sítě pod náměstím zcela neodpovídají původní dokumentaci. Plánovaná jedna rampa se sklonem 8,3 % tak byla nahrazena dvěma jinými s rovnou plochou mezi nimi, čímž jejich sklon narostl a to zejména u té spodní, kde je asi 17 %. Tento problém už teď řeší možnost rampu obejít kolem schodiště k restauraci, možná se objeví i další řešení.
Rovina v kopci
Základním problémem celého projektu, který vedl k vytvoření mnoha různě nakloněných rovin je to, že náměstí se nachází v kopci se sklonem hned do dvou stran. Když chcete v takovém prostoru vytvořit rovné náměstí, hře s rampami a schodišti se zkrátka nevyhnete. Dalším problémem se ukázala být nedostatečná komunikace s organizacemi, které zastupují právě pohybově znevýhodněné. A pak tu máme problémy, které vznikly už v projektu (nedostatek madel a zábradlí, pohledově nevýrazné výškové přechody, které mohou vést k přehlédnutí schodiště, v případě rampy zapuštěné do schodiště pak nebezpečí pohybu jak pro ty, co využívají schody, tak pro ty, kteří jedou po rampě) a ty, které vznikly během realizace (především ony rampy se sklonem mimo rámec technických norem). Největším problémem pak je, že si zmíněných vad nevšiml najatý technický dozor. Bylo by skvělé, kdyby se podařilo předejít všem chybám, tak to ale v reálném světě nebývá. Ty do očí bijící, tedy zejména prudké rampy a absurdní vedení vodících pruhů pro slabozraké, však měly být odhaleny dřív, než si toho všimli až sami hendikepovaní.
Na závěr přidám přání, aby náměstí v co nejkratší době mohli plně využívat všichni, kteří o to mají zájem a aby dodatečné náklady na úpravu problematických prvků nebyly pro městskou kasu části příliš vysoké. Další finance budou potřeba pro druhou část revitalizace náměstí, tentokrát spodní části, která má být pojata jako park a zároveň pro sousední park Povodňová, který by mohl fungovat jako příklad prostranství připraveného pro nastávající těžké časy klimatické změny.
O rekonstrukci náměstí vznikl také jeden díl pořadu Bourání na Radiu Wave, kde ho obhajoval jeho architekt David Kraus: https://wave.rozhlas.cz/kazda-lavicka-a-hriste-dnes-potrebuji-spoustu-certifikatu-jsme-zmekcili-rika-8448894
Jiří G. Růžička