8. 6. 2023
Současná debata o mizerném ohodnocení pedagogů na humanitních a společenskovědních fakultách vysokých škol se točí i kolem toho, jak jsou vlastně takto vzdělaní lidé společnosti prospěšní. Sociolog Pavel Pospěch s knihou Neznámá společnost pak přesvědčivě dokazuje, že například sociologie, která zkoumá společnost a její proměny má svůj význam, zejména v dobách krize. V knize s podtitulem Pohledy na současné Česko se Pospěch snaží popsat určité jevy, které přinesla zejména porevoluční transformace. Kniha začíná kapitolou nazvanou Privatismus a autor v ní ukazuje, jak se většinová společnosti uzavřela sama do sebe. Políčka na zahrádkách se během uplynulých třiceti let proměnila v soukromé bazény a Češi si jen těžko dokáží připustit, že by měli bydlet jinak než ve vlastním. S privatismem souvisí i množství automobilů, které si Češi po revoluci pořídili a které považují za statut zdůrazňující jejich svobodu, naopak snaha o vstup do politiky nebo zájem i o nejbližší okolí se snížili na minimum. Pospěch tu krátce sleduje i vývoj poměrně nového pojmu „nepřizpůsobiví“, označujícím ty, kteří nepracují, pod nímž si většina představí zástupce romské menšiny. S tím souvisí i nadsazená představa o tom, o kolik stát přichází na nespravedlivě vyplácených sociálních dávkách. Naopak ti, kteří stát okrádají na daních, případně na dotacích jsou v éře privatismu chápáni skoro jako hrdinové, kteří bojují proti nenasytnému státu. „To, co je přirozené, autentické, a tudíž nepolitické, je také rozumné.“ vysvětluje Pospěch proč jsou u nás tak úspěšné populistické politické projekty, které se tváří, že s politikou nemají nic společného. To, že většinou nemají žádný politický program je navíc známkou jejich autenticity a apolitičnosti. „Programem autenticity je rozum a tvrdá práce – nikoli politika.“ píše Pospěch. V knize se zabývá i fenoménem klimatické změny a vztahu české společnosti k ní. Drtivá většina Čechů si ji připouští, ale nechce měnit své návyky, snad s výjimkou třídění odpadu. Ovšem Pospěch vidí problém i na druhé straně, když poukazuje na to, jak složitým jazykem komunikuje odborná klimatická veřejnost. Na závěr se autor dostává i ke Covidu, v souvislosti s ním se pak zabývá zejména množstvím dezinformací. „Jádrem dezinformační exploze není nabídka, nýbrž poptávka: ne to, co píší dezinformační servery. Ale to, co hledají jejich čtenáři.“ říká Pospěch a poukazuje tak na to, že řešením nejsou factcheckingové služby, které se snaží vyvrátit lži. Pokud člověk žije v příběhu konspiračních teorií, nezajímá ho, jaká je skutečná pravda ale jen hledá dílek „pravdy“, který zapadne do mozaiky jeho vidění světa. Jak ale vytvořit kolem složitého jevu příběh, který by byl dostatečně srozumitelný a zároveň ne zavádějící? Kniha končí kapitolou Sociologie, v níž se autor věnuje i snaze některých skupin právě o zrušení nebo omezení humanitních oborů. Jak svou knihou dokazuje, třeba právě sociologie je schopna ze složitosti reality vytvořit příběh, který může konkurovat i zjednodušeným historkám konspirátorů. A pomoci tak stabilizovat rozhádanou společnost.
Knihu Pavla Pospěcha Neznámá společnost vydalo nakladatelství Host.
Listen to „Knižní servis 14/4/2023: Neznámá společnost, Skutečná cesta ven, Milénium!“ on Spreaker.