27. 9. 2018
Se suchem se Česká republika potýká už od roku 2000 a výrazněji od roku 2015, což se odráží na stále klesající hladině spodní vody i na stavu zeleně. Na vině je s největší pravděpodobností celosvětová změna klimatu, ta je však ještě umocněna nešetrným hospodařením s vodou, intenzivním zemědělstvím, masovou zástavbou, tedy nešvary, které zasáhly českou krajinu po roce 1948 a ještě naléhavěji po roce 1989. Česká republika je svou polohou zcela závislá na dešťových srážkách a jejich zadržování v krajině. Kvůli zmíněným nešvarům však většina vody, která ve stále méně častých deštích rychle steče do potoků a řek, odteče mimo naše území, aniž by měla čas se vsáknout. Zimní regenerace v podobě sněhové pokrývky, která postupně roztaje a vsákne se do půdy je navíc čím dál vzácnější. Sníh i v zimě nahradil déšť, který jen bez užitku odteče.
Zatímco vesnice přicházejí o vodu zejména kvůli vysušování krajiny a narovnávání vodních toků, které probíhalo v dobách začínající totality za účelem rozšíření zemědělských ploch a dnes kvůli obrovským lánům polí, obdělávaným těžkou technikou, města přicházejí o vodu zejména vinou bouřlivé výstavby. Místo aby se voda ve městě vsákla do země a živila městskou zeleň, steče ze střech okapy do kanalizace, stejně jako je kanály odvedena z chodníků a silnic. Zeleň pak sucha nevydrží a usychá. Následky letošního extrémně suchého roku 2018 uvidíme hlavně na jaře 2019, až se množství stromů, zejména těch čerstvě vysazených, nezazelená. Další oslabené stromy pak rychle podlehnou onemocněním, která by jinak s klidem zvládly, což dnes vidíme třeba u smrků hromadně napadených kůrovcem.
Foto Jana Soukupová.
Naše koalice Piráti s podporou Zelených by situaci ráda efektivně alespoň zmírnila. Velké rezervy vidíme právě v nevyužívání dešťové vody. Rádi bychom rodinným ale hlavně družstevním a SVJ domům pomohli s dotacemi na zásobníky dešťové vody, které vypisuje Ministerstvo životního prostředí jako Dotace Dešťovka. Tam, kde se nedá vybudovat zásobník, by měly být alespoň zasakovací štěrkopískové pásy. Chtěli bychom z našeho městského rozpočtu vyčlenit prostředky na hospodárné využívání dešťové vody, která se zejména na sídlištích nenávratně ztrácí. Budovy v majetku městské části, jako jsou úřady nebo školy bychom také rádi vybavili nádržemi na dešťovou vodu tak, jak to vidíme i v jiných městských částech Prahy nebo městech. Nejen u nové výstavby budeme prosazovat zelené střechy.
Jako nevyužitý zdroj vody vidíme i vodu ze silnic a chodníků, která by se místo do kanálu mohla zasakovat do zeleně v okolí silnic, případně svádět do rezervoárů, které by se následně mohly využívat pro zalévání městské zeleně. Asi největším nevyužitým zdrojem relativně čisté vody na našem území je ta z drenáží kolem Komořanského tunelu, která dnes odtéká do Vltavy. Prosadíme projekt jejího zachycení v nádrži. Poté ji budeme moci využívat pro zalévání zeleně v naší části a případně nabídnout místním zahrádkářům, kteří by si ji odtud mohli volně čerpat.
V souvislosti se suchem a parnými letními dny bychom rádi vytvořili i několik brouzdališť, zejména v centrech sídlišť, přístupných dětem a jejich rodičům jako vodní hřiště. V naší městské části chybí také pítka, kde by se kolemjdoucí mohli zdarma občerstvit pitnou, chladnou vodou. Pítka by v místech se špatnou dostupností vodních zdrojů měla sloužit i ptactvu a drobným živočichům.
Bojovat se suchem se dá nejúčinněji právě ve městě a naší povinností je se do tohoto boje pustit co možná nejdřív. Město bez zeleně se totiž v létě promění v pec, ve které se úmornému vedru nedá uniknout.
Jiří G. Růžička