17. 1. 2020
Na konci roku obvykle bilancujeme a děláme si předsevzetí. Bývá to i chvilka na procházky po okolí, kterého si více všímáme, zvláště když vybízí k úvahám o čase a snad i epoše nadcházející. Někdy se uvádí, že žijeme v antropocénu – tedy věku, kdy na člověku už dominantně záleží a právě on z velké části určuje, jak naše planeta vypadá a jak funguje její ekosystém.
Dlouhá desetiletí bydlím na okraji dříve lesem bohatě zarostlé Modřanské rokle. Ta byla pro svou ekologickou hodnotu spolu s přiléhajícími lesy roku 1991 vyhlášena Přírodním parkem. Zejména západní část rokle, která je vklíněna do oblasti městské vysoko podlažní bytové zástavby, se stala nejnavštěvovanější a právě tuto část proto pokládám za rekreačně nejvýznamnější. K severu skloněné prudké svahy směřující k Libušskému potoku (severně od ulic Na Cimbále a Urbánkova) byly až donedávna na několika hektarech hustě porostlé hlavně smrky a borovicemi. Umístění smrků dávnými lesníky na málo osluněném svahu – v zimě až v mrazové kotlině – bylo donedávna mikroklimaticky odpovídající. Hustota stromů ale začíná být vzhledem k jejich růstu i změnám podnebí příliš velká.
Posledních pět let proto v souvislosti s rozvojem podnebního sucha i pokračujícím okyselováním z městského prostředí začala výrazně ochabovat vitalita těchto porostů, což bylo znát na jejich zmenšeném olistění. Patrné to bylo hlavně na temeni svahů. Nejen v případě smrků ale i borovic a dalších dřevin přibývalo usychajících stromů. Už od zimy 2016/2017 bylo proto nutné bránit lavinovému šíření kůrovce masivním kácením napadených stromů. Pětiletým suchem jsou ale oslabeny prakticky všechny dřeviny – nejen smrk. Neplatí to víceméně jen v užším pásu kolem Libušského potoka. I zde ale hrozí při pokračování sucha a jím podpořené kůrovcové kalamity letitým smrkům zkáza. Podaří se tomu zabránit?
Oblast je ve správě hlavního města ale z hlediska životního prostředí má stav ekosystému Modřanské rokle největší dopad na obyvatele Prahy 12. Očekával bych, že zástupci obce budou nápravu vyžadovat. Zbývá doslova jen pár měsíců na nutná lesnická opatření, než nastane další kůrovcová sezóna. Od podzimu se zde ale téměř nic neděje. Na podzim roku 2019 byly sice lesníky po okrajích i uvnitř těchto porostů vyvěšeny dodnes přítomné informační cedulky „Odstranění napadených stromů“ a „Těžba kůrovcového dříví v Modřanské rokli“, tím však aktivita Lesů hlavního města Prahy skončila. Na vývěskách se přitom doslova píše: „Prevence a ochrana před působením škodlivých činitelů je jednou ze zákonných požadavků na vlastníky lesa.“ Jinde pak: „Smrky zde byly vysázeny před cca 100lety…nemají zde adekvátní podmínky k životu… Nejsou-li napadené stromy včas asanovány dochází k masivnímu rozšiřování těchto škůdců na okolní porosty… Vzniklé holiny zalesníme vhodnějšími dřevinami a borovicemi.“ Obsah vývěsek je však opakem toho, jak lesníci postupují, což mě přimělo k otázkám a úvahám o „nouzi“, ve které dnes lesy obecně jsou a co s tím lze alespoň místně udělat.
Po celé století až do roku 2015 zde smrčiny relativně nevykazovaly opad a „prevence“, tedy bezzásahovost se zřejmě i lesníkům jevila jako adekvátní. Prořezávání a obměna porostu totiž neprobíhaly. Posledních pět let i proto schnou a zároveň jsou asanačně káceny i borovice a jako „prevence“ je kupodivu opět uváděno zalesnění borovicí… Právě na území Prahy 12 přitom sídlí Český hydometeorologický ústav, který už před desetiletími dodával zprávy svědčící o trendu růstu teploty a s ním spojené extrémnosti českého podnebí, jak jej už před 30 lety analogicky ve světě popsala první klimatická zpráva IPCC. Ta je dodnes upřesňována a svědčí o dalším stupňování klimatického problému, jemuž se nevyhneme ani my a naše lesy. Dnešní realita je tedy jen naplněním dlouhodobě varovných předpovědí. Zdá se ale, že lesníci o tomto trendu a rizik z něj vyplývajících nevěděli.
Nyní už nezbytné radikální prořezy se sice místy podařily a napadené dřevo bylo odstraněno, jinde se ale sotva začalo. Došlo už i na nové zalesňování. Budou ale tyto výsadby dnes tradičních dřevin odolné alespoň na necelé století, navíc v podnebně nevyzpytatelnější budoucnosti? A jaká je důslednost při kácení postižených dřevin? Vždyť na některých místech byly v přímém rozporu s vývěskou ponechány pokácené kmeny smrků neodkorněné a neodvětvené i více než jednu sezonu. Několik desítek kmenů dokonce takto leží už od loňského léta, a to uprostřed zatím živých porostů. Když navíc ty, které se nacházejí poblíž potoka, z hlediska sucha šanci rozhodně mají, ale jen pokud nenastane masivní nálet kůrovce od napadených stromů v sousedství, v proschlém svahu výše, kde kůrovec kraluje.
V narušeném území navíc nebyly od léta zdaleka vykáceny ani všechny označené stromy, přitom v jejich těsném sousedství se nyní objevují další stromy s čerstvě usychajícími korunami. Kalamita zde tedy postupuje rychleji, než jak postupují lesníci s označováním napadených dřevin. O důsledném odstranění pokácených kmenů a následném zalesňování nemluvě. Zatím je navíc průběh zimy velmi mírný, což kůrovci svědčí. Přitom by se dalo snáze kácet a svážet dřevní hmotu. Kůrovec sice nyní není aktivní, ale vzhledem k jednání lesníků pravděpodobně přežije. Čas tedy ubíhá v neprospěch porostů a nakonec tedy i obyvatel.
Celek vytváří dojem, že správce území, i když měl zjevně zpočátku výraznou snahu situaci řešit, už minimálně půl roku kalamitní situaci nezvládá. Pokud by šlo o hospodářský les odlehlý od obytných zón, byla by to situace vedoucí k ekonomické ztrátě. V případě Modřanské rokle ale považuji za významnější spíše environmentální funkci lesa, tedy jeho schopnost zachycovat polétavý prachu, tlumení hluku, zmírňování podnebních extrémů a přírodně rekreační přínosy vzrostlého stromoví, které zde fakticky plní roli městského parku.
Nepochybuji, že ti, kteří jsou za stávající situaci odpovědní, o ní vědí a věřím, že její řešení je obtížné. Jejich odpovědnost je ale celospolečenská. Považuji za zarážející, že ani metropole ve své nejlepší ekonomické situaci za celou historii zřejmě nemá, dostatek efektivních prostředků na řešení kůrovcové kalamity byť jen v klíčových místech. Společnost tak ztrácí stovky vzrostlých staletých, tedy těch nejcennějších stromů ročně. Šance, že je nahradí nová výsadba, se mi při tomto přístupu zatím jeví minimální. Včasný zásah by sice nejspíš znamenal zhruba 90% odtěžení smrku z vyšších poloh ale ty, které rostou poblíž potoka, by včasnou asanací už zjevně oslabených a napadených mohly získat výraznější šanci na přežití, alespoň do doby než povyrostou stromy nově vysazované. Stihne to ale do jara někdo provést?
Jak jinak tuto nezvládnutou kalamitní situaci nazvat než jako stav klimatické nouze? Nouze, která jakkoli byla dlouhodobě avizovaná a dnes je zjevná, hrozí další zbytečnou eskalací ztrát městské zeleně. Navíc v srdci nebývale bohaté a informačně vyspělé společnosti hlavního města. Jaké poučení si tedy z této situace odnést do dalších let? Možná to, že žijeme v opojení ze svých viditelných ekonomických úspěchů, a tak dlouhodobě přehlížíme fakt, že úspěchy obchodně-průmyslové, zvyšující životní úroveň jako nikdy, jsou dosahovány na úkor přírody, jako jistý ekologický dluh, který se dnes nejdramatičtěji projevuje právě v lesnictví. Dluh, který příroda lidem jen tak neodpustí a nebude snadné najít prostředky na jeho splacení.
Naučíme se v dalších letech, varováni stávající nouzí, jež v lesích našim přičiněním zavládla, dostatečně reflektovat? Máme spoléhat jen na lesníky? Získáme něco tím, že budeme vše svádět jen na kůrovce?
Pavel Rada
Odkazy na zdroje, použité při psaní článku:Vývoj teplot i na našem území dokládají data z Klementina která nedávno shrnul Reflex. Za posledních 200 let jde o posun o cca 3 ˚C a právě toto už (vedle snad pomíjivých lesnických pochybení) vede k exponenciálnímu více-generačnímu kůrovcovému rozvoji: https://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/97361/nejteplejsi-leto-v-praze-letos-v-klementinu-namerili-nejvyssi-teploty-za-245-let-mereni.html
Pro smrk i další dřeviny má na jejich obranyschopnost zásadní vliv vláha. Proto jsou důležité zprávy o suchu vydané ČHMU v posledních letech. Zde je ve zprávě k suchu dokumentováno jak ještě do roku cca 2015 mírný deficit stagnoval ale pak vlivem změn synoptiky nastal bilanční zlom trvající až doposud: http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/tiskove_zpravy/2019/Predbezna_zprava_o_suchu_2018.pdfPotvrzujícím grafem teplot a srážkovosti vývoj trefně dokumentuje i Danhelka v obrázku „Cykly a trendy“: http://www.top-expo.cz/domain/top-expo/files/smart-city/smart-city-2018/voda-a-sucho/prezentace/danhelka_jan.pdf