25. 6. 2021
Při včerejších záběrech na zpustošené vesnice po jihomoravském tornádu jsem si vzpomněl na rok 1997 kdy jsme s podobným údivem zpovzdálí sledovali zkázu, kterou do moravských Troubek přinesla voda. O pět let později voda dorazila i do Prahy. Klimatická změna se s tornádem v Česku dostala na další úroveň, přesto ještě někteří pochybují o tom, že vůbec existuje. Postupné zvyšování teploty na Zemi přitom nepřináší jen vyšší teploty, ale zejména podobně extrémní jevy. S tornády u nás teď budeme muset počítat, nicméně oproti povodním a dlouhodobým suchům je zřejmé, že boj s nimi bude těžší. Zatímco proti povodním můžeme budovat různé zábrany a proti suchům se můžeme připravit tím, že lépe využijeme dešťové srážky, s tornády můžeme bojovat jen snižováním emisí CO2. Přicházejí totiž bez ohlášení a mohou vzniknout téměř kdekoliv. Pokud se nám nepodaří obsah CO2 v ovzduší rychle snížit, čeká nás další oteplování a s ním i silnější a častější tornáda. A k tomu navíc již dobře známé povodně, sucha a s nimi spojené jevy jako je vyšší migrace z míst, která se kvůli počasí stanou neobyvatelná. Snad moravské tornádo otevře oči i těm, kteří o změně způsobu svého života nechtějí slyšet. Bez nich nás totiž čeká jen chmurná budoucnost, kde se populističtí politici ve vládách budou střídat jako figurky na Staroměstském orloji, zatímco občané se budou brodit ve stále vyšší vrstvě vlastních výkalů.
Jiří G. Růžička