9. 4. 2021
Vladimíra Bezdíčková, Milan Pokorný (eds.)
Radioservis 2020, 215 s.
Zprávy o českých lesích z poslední doby jsou alarmující – snad jako jediné v Evropě totiž víc oxidu uhličitého produkují, než pohlcují. Na vině je kůrovcová kalamita, k níž správci lesů dospěli ignorováním faktů a holedbáním se, že se o lesy umíme postarat sami a stejně dobře jako jinde. I proto stojí za pozornost vzpomínky lesníka Josefa Fanty, jež vycházejí z pořadu Osudy, vysílaného Českým rozhlasem Vltava. Jeho vyprávění je chmurným svědectvím o českém lesnictví nejen v dobách totality, ale i po ní. Fanta patří k zakladatelům našeho prvního národního parku v Krkonoších, ale konflikty s kádrově přijatelnějšími kolegy ho v sedmdesátých letech dovedly až k emigraci do Nizozemska. Dosáhl tam velkých kariérních úspěchů a po revoluci se pak pokusil s pomocí nizozemských peněz obnovovat lesy v našem pohraničí poničené kyselými dešti. Česká strana ovšem měla zájem hlavně o finanční injekci, méně už o zkušenosti a dobré rady. Zdejší lesnictví totiž ani po roce 1989 neustoupilo od pohledu na les jako zdroj finančních příjmů, takže se degradované lesní porosty nahrazovaly dalšími generacemi smrkové monokultury a místo výběrového prořezávání se sázelo na holosečné kácení. Ve věci kůrovcové kalamity Fanta jednoznačně stojí na straně ochránců přírody proti lesníkům, kteří by problém nejraději řešili jen další bezhlavou těžbou. Udržitelný přístup ke krajině razí již desítky let – a současná krize krajiny, přiživená globální změnou klimatu, mu dává zcela za pravdu.
Jiří G. Růžička
Vyšlo v A2 7/2021.